Vojáci v Berouně jako nezvaní hosté
Dne 1. dubna 1421 za velkého krveprolití dobili město husité pod vedením Jana Žižky. Pak se kupodivu skoro 200 let Berounu vojenské oddíly vyhnuly.
V 17. století si město vojáků užilo dosyta. Smutnou ukázkou pohrom, které město v budoucnu čekaly, bylo přepadení a vyplenění Berouna 13. února 1611 pasovským vojskem, které zde hospodařilo 26 dnů. Při odchodu vojáků pasovského biskupa muselo město sáhnout hluboko do městské pokladny a vojáky vyplatit.
Zakrátko vypukla třicetiletá válka. Po celou dobu jejího trvání muselo město živit oddíly armád, a nerozhodovalo, zda to byli "soldáti" císaře, saského kurfiřta nebo švédské koruny. Všichni vymáhali peníze, potraviny a rabovali majetek. V roce 1631 hospodařili ve městě Sasové. Ty pak vystřídala ve stejném roce císařská posádka. Docházelo k záměrnému ničení majetku měšťanů. V roce 1632 nechal císařský plukovník hrabě Jiří Fridrich Šlik vypálit obě předměstí, aby se císařští mohli lépe bránit saskému vojsku. Sasové se sice města opět nezmocnili, ale poplenili jeho okolí. Až v roce 1634 jim padl Beroun do rukou a následovalo obvyklé olupování obyvatel a vymáhání výpalného. Vpád švédského vojska v roce 1639 pod vedením generála Banera překonal všechny hrůzy, které obyvatelé Berouna od vojáků zkusili. Švédové dne 24. října město vydrancovali, bitím vymáhali na měšťanech ukryté cennosti. Velká část ožebračených Berouňanů před nimi raději utekla do křivoklátských lesů. Tyto pohnuté události vylíčil ve své písni "O vyplundrování města Berouna od lidu Panýrovského" berounský měšťan Daniel Erasmus Račínský.
Obraz Berouna po třiceti letech válečného běsnění byl neutěšený. Ze 242 domů jich bylo 129 pustých a pouze 83 obyvatelných. V soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je uvedeno, že měl Beroun 415 duší. Odhaduje se, že město před válkou obývalo asi 1350 až 1400 lidí. Přes 100 let trvalo, než se město vzpamatovalo z ran této války.
Po sto letech navštívili Beroun opět vojáci. V roce 1741 obsadila město armáda francouzského krále a oddíly bavorského kurfiřta. Vojáci se chovali podstatně slušněji než Sasové a Švédové za třicetileté války, ale jejich pobyt zatěžoval městské finance. V následujícím roce bylo v Berouně poměrně rušno. Jak poznamenává současník: " Naše město bylo na stálém soužení a nepokoji. Napřed bylo armádou francouzskou i bavorskou naplněno, potom sedmkrát tudy šla vojska brzy naše, brzy nepřátelská".
Soužení měšťanů bylo dovršeno vpádem Prusů v roce 1744. Ti postavili baterie na kopci Herinky a ostřelovali město. Beroun sice nedobyli, ale dělostřelbou způsobili městu škodu.
Na přelomu 18. a 19. století se ve městě nacházelo opět cizí vojsko, tentokrát spojenecké ruské, které táhlo proti Napoleonovi. I když za napoleonských válek byli ve městě jen domácí nebo spojenečtí vojáci, zavlekli sem řadu nakažlivých nemocí.
V průběhu prusko - rakouské války v roce 1866 byl Beroun okupován pruským vojskem. I tuto "návštěvu" muselo město zaplatit ze svých financí.
Ve dvacátém století byla v Berouně německá armáda a dvakrát sovětská, která poprvé v roce 1945 byla vřele vítána, ale v roce 1968 už nikoli.